S nějakou formou profesionální deformace se setkal téměř každý z nás. Doba strávená pracovní činností nás ovlivňuje. Na někom se zažité vzorce chování podepíší více, na někom méně. Kdy se můžeme projevům profesionální deformace zasmát a kdy už je třeba zbystřit?
Chování je do značné míry ovlivňováno faktory dané profese. Tento druh jednání a chování je často pro dobrý výkon pozice nezbytný. Osvojujeme si ho již při studiu a posilujeme jej získanými zkušenostmi v oboru. Dostane se nám tak říkajíc pod kůži. Pak může dojít k tomu, že se projeví nepatřičně i mimo kontext naší pracovní náplně. Dobrou prevencí je odborná a zejména pravidelná supervize. Ta poskytuje bezpečný prostor pro práci s emocemi a psychikou.
Psychologové a psychiatři věnují nyní pozornost problematice psychologie zdraví v pomáhajících profesích. Je třeba dbát na krátkodobou krizovou intervenci i na dlouhodobou podporu duševního zdraví. Mezi jedny z nejvíce ohrožených povolání jsou učitelé, zdravotní personál a pracovníci v sociálních službách.
Profesionální deformace v učitelství
Bavíme-li se o profesionální deformaci, nelze nezmínit učitelské povolání. Jistě známe mnohé vtípky, které jsou zdrojem shovívavého úsměvu na naší tváři. Někteří učitelé mají tendenci k autoritativnímu jednání. Poučují, vysvětlují a radí. Nejen na pracovišti, ale i doma. Nechci tento problém nikterak zlehčovat ani znevažovat tuto profesi. Budeme se tedy věnovat spíše jednotlivým syndromům, ke kterým psychická exponovanost tohoto povolání vede, než veselým historkám.
- Syndrom jedné historky – učitel při každé příležitosti opakuje jednu historku, vtip, či příklad z praxe, žáci si tyto historky již předem sdělují v paralelních třídách.
- Syndrom vedení – automaticky se ujímá vedení, ačkoliv pověřil např. kapitána družstva, či předsedu třídy.
- Syndrom posledního slova – nakonec jakékoliv diskuse provede její shrnutí, ukončení a vyhodnocení.
- Syndrom repetice – stále a mimoděk opakuje stejné slovo. Pobavení žáci často počítají frekvenci užití tohoto slova.
- Syndrom orientace na chybu – již na pedagogické fakultě jsou učitelé vedeni k tomu, aby opravovali chyby. To se ale často zvrtne v jakési číhání na chybu a radost z jejího nalezení. Ztrácí se tak potřeba motivovat žáky a studenty. Tento přístup je spíš odrazuje.
- Syndrom orientace na výkon – projevuje se častým užitím vět začínajících slovy: Kdo bude první…Kdo bude nejlepší…Sestavuje žebříčky, boduje. Přílišná orientace na výkon je častou profesionální deformací učitelů. Doma takový přístup rodinné příslušníky spolehlivě otráví. U žáků zase ubíjí přirozenou vnitřní motivaci k učení.
Profesionální deformace se u učitelů znavených dlouholetou kariérou projevuje i tzv. demotivujícími praktikami. Jsou netrpěliví a nepřipravení. Nejsou konstruktivní a používají věty typu: „Zase to bylo špatně. Znovu a lépe. Ty snad neumíš číst.“ V této fázi dochází často také k syndromu vyhoření. Jeho léčba si zpravidla vyžádá dlouhé měsíce. Nezřídka již nelze ztracenou motivaci nalézt, což vede ke změně profese.
Důležitost vlastní sebereflexe
Učitelé se často nacházejí v situaci hodnotící osoby. Proto je sebereflexe velmi důležitá. Častou profesionální deformací může být např. haló efekt. Posuzujeme nový jev podle jevu již známého. Např. žák ve vyšším ročníku má nějakou negativní vlastnost, kterou automaticky předpokládáme u jeho mladšího sourozence. Časté je také nálepkování. To může vést až k projevům odmítání či šikany. Jednou získané nálepky se žák těžko zbavuje.
Jedná se bezesporu o náročné povolání. Je žádoucí věnovat podporu technikám psychohygieny. V poslední době se již k této problematice přistupuje zodpovědně. Probíhají pravidelná školení jak samotných učitelů, tak ředitelů. Velká pozornost se věnuje jak prevenci profesionální deformace, tak i syndromu vyhoření.
Profesionální deformace všude kam se podívám
Jistou formou profesionální deformace trpíme alespoň v malé míře všichni. Překladatel se nedovede podívat na dabovaný film, aniž by mu dialogy občas netrhaly uši. Korektor textů hledá chyby, ať už čte návod k použití, recept na pečenou husu anebo oddechovou detektivku. Pracovnice call centra používá typický robotický způsob mluvy i při telefonátu s maminkou. BOZP technik si neodpočine ani doma. Předvídá možná nebezpečí, zavírá šuplíky, vytahuje nabíječky na telefon ze zásuvky.
Někdy jsou projevy profesionální deformace téměř komické. Taxikář vezl pána, který mu říkal, kdy si má přeřadit, kdy brzdit a kdy se zařadit do vedlejšího jízdního pruhu. Ukázalo se, že pán se živí jako instruktor v autoškole. Další vtipný příklad profesionální deformace se stal v prodejně zeleniny. Paní přišla na řadu a překvapené prodavačce řekla: „Vypláchněte si.“ Kamarádka servírka zase říkala „prosím, nechte si chutnat“, i když nesla nádobí doma do dřezu.
Tip! Zajímáte se o práci s lidmi? Přihlaste se na kurz personalistiky prezenčně nebo online ještě dnes.
Kdy už pracovní deformace nevyvolá jen úsměv na tváři?
S profesionální deformací se často setkáváme v tzv. pomáhajících profesích (zdravotní personál, pracovníci v sociálních službách). Může se jednat o projev, který se jeví jako tvrdý, či cynický. Nejedná se ze strany zdravotníka, či sociálního pracovníka o záměrný projev. Jedná se o reakci na dlouhodobě psychicky i fyzicky náročné situace. Člověk se obrní, aby mu setkání s lidským utrpením neubližovalo. Navenek se může tato profesionální deformace projevovat takto:
- nedostatek empatie,
- ztráta lidské účasti,
- lhostejnost, cynismus,
- nerespektování klientů či pacientů,
- arogantní komunikace, pasivně agresivní komunikace,
- nežádoucí a nepřijatelné chování.
Profesionální deformace u zdravotníků se projevuje otupělostí, netečností a cynizmem ve vztahu k pacientům. Deformaci můžeme rozdělit do jednotlivých fází:
- Citová otrlost – vztah zdravotnického personálu k pacientům je výrazně citově ochuzen, ale personál to nedává najevo.
- Lhostejnost- v této fázi dochází k nedostatečnému plnění pracovních povinností.
- Agrese a nenávist – již zřetelně projevovány ve vztahu k pacientům.
Lze profesionální deformaci předcházet?
K profesionální deformaci vede zejména náročnost dané profese, stresová zátěž s ní spojená a nevhodné pracovní podmínky. Dlouhodobá kumulace těchto faktorů může vést k otupělosti, agresi, aroganci či přezíravosti. Ve svém důsledku se výše uvedené faktory promítnou do poskytované péče a mohou ohrozit její kvalitu. V závažnějších případech mohou klienty a pacienty přímo ohrozit.
Neprofesionální jednání se může dotýkat i pracovního kolektivu. S profesionální deformací a nerespektujícím jednáním sester či sociálních pracovníků se ve zdravotnictví a sociálních službách setkáváme velmi často.
Předcházet profesionální deformaci je třeba již při přípravě na povolání. Důraz je kladen na kvalitu pracovní adaptace, etiku práce, nácvik konfliktních situací, psychohygienu, supervize, jasně stanovené kompetence.
Psychohygiena jako prevence syndromu vyhoření a profesionální deformace
Hlavními faktory, které ovlivňují spokojenost zaměstnanců na pracovišti, jsou respekt a zájem nadřízených. Důležitá je také podpora v seberozvoji a sebevzdělávání. Důležitá je rovněž rovnováha mezi pracovním a osobním životem. Zaměstnavatelé dnes již kladou velký důraz na podporu duševní hygieny. Osobní rozvoj je pak velmi důležitý pro sebepoznání a sebereflexi.
Pod psychohygienu můžeme zahrnout:
- životosprávu,
- sociální vztahy,
- seberozvoj,
- péči o zdraví a duši.
Životosprávou rozumíme:
- práci,
- odpočinek,
- spánek,
- fyzickou aktivitu,
- vyváženou stravu.
Zdravotní sestry jsou vystaveny dlouhodobému stresu, velké únavě, směnnému provozu a častým přesčasům. Vliv na jejich psychiku má samozřejmě každodenní kontakt s vážnými nemocemi a umíráním.
Ochrana proti negativním důsledkům přetížení:
- držet si své hranice,
- rozlišovat mezi pomocí a obětováním se,
- vědomé zastavení se v přítomném okamžiku několikrát za pracovní směnu,
- péče o své biologické potřeby (pitný režim, pravidelně jíst).
Ve volném čase dbát na pravidelnou fyzickou aktivitu a dostatečný odpočinek. Odstřihnout se od myšlenek na práci.
Rizikové stresové faktory pro vznik profesionální deformace u pomáhajících profesí
- Pracovní přetížení, často pramení z nedostatku personálu
- Špatná spolupráce lékařů a sester
- Nedostatečná podpora a spolupráce s vedením
Závěr
Z výše uvedeného vyplývá, že profesionální deformací jsou nejvíce ohroženy pomáhající profese a učitelé. Přestože s jistou mírnější formou se může setkat v podstatě kdokoliv z nás. Předcházet pracovní deformaci můžeme již při adaptaci na povolání. Je důležité také dbát na správnou psychohygienu a nepodceňovat pravidelné intervence a supervize. Je dobré nespoléhat jen a pouze na opatření, která nám poskytne zaměstnavatel. Aktivně si můžeme sami nastavit takový životní rytmus, který bude rizika vyhoření a deformace minimalizovat.