Kdo má povinnost vést účetnictví? Komu vystačí daňová evidence?

Většina začínajících podnikatelů nemá jasno, zda je pro ně lepší účetnictví nebo vedení daňové evidence. Neznají základní rozdíly či případné povinnosti, např. kdy nastává povinnost vést účetnictví ze zákona. Pojďme si vysvětlit základní rozdíly.

Co je daňová evidence?

Díky vedení daňové evidence mohou podnikatelé prokázat svou finanční situaci úřadům. S údaji o uskutečněných zdanitelných příjmech a daňově uplatnitelných výdajích si snadno spočítáte kolik máte zaplatit na daních. Současně získáte přehled o stavu vašeho majetku a závazcích ke konci daného roku, tedy k zakončení zdaňovacího období.

Věděli jste, že se daňová evidence dříve označovala jako „jednoduché účetnictví“? Jak z názvu vyplývá, daňová evidence je jednodušší než (podvojné) účetnictví. Upravuje ji zákon o dani z příjmů.

Pozor na pojem “jednoduché účetnictví”

I když jednoduché účetnictví nahradilo daňovou evidencí, tento pojem zase tak úplně nevymizel. Oficiálně se stále používá toto označení pro způsob účtování, jež mohou používat (pouze) neziskové organizace, např. církve, spolky, odbory apod.

Jak vést daňovou evidenci?

Vzhledem k tomu, že je daňová evidence mnohem jednodušší než účetnictví, ve většině případů si ji podnikatelé vedou sami. Není na tom nic složitého, stačí si jen evidovat příjmy a výdaje, a rovněž majetek a závazky.  Můžete využít nějaký účetní program, ale vystačíte si i s excelovou tabulkou. A co nesmí ve vaší evidenci chybět? Veškeré doklady musí obsahovat:

• označení druhu účetního dokladu;
• datum vystavení;
• popis transakce;
• rozdělení příjmů a výdajů (daňové a nedaňové).

Co je účetnictví?

Účetnictví vedou právnické i fyzické osoby, které se staly účetní jednotkou. V učebnicích či na internetu najdete mnoho vysvětlení, co znamená účetnictví. Ve zkratce: „Účetnictví poskytuje informace o finanční situaci, hospodářském výsledku, stavu a pohybu hospodářských prostředků organizace za určité časové období.“ nebo také „Účetnictví je písemné zaznamenávání informací o hospodářských jevech podniku, a to v peněžních jednotkách.“ 

Jelikož se jedná o rozsáhlý a složitý proces, podnikatelé se často obracejí na externí účetní, případně ji sami zaměstnají. V případě, že se v účtování nevyznáte, skvělým řešením je absolvovat kvalitní kurz účetnictví, kde se vše naučíte. To je vhodné i v případě, když si někoho na tuto činnost najmete. Lépe budete rozumět číselným výstupům a nenecháte se snadno ošálit.

Dříve se účetnictví označovalo jako „podvojné účetnictví“. Účtuje se totiž tzv. podvojným způsobem. Určitě znáte známé výrazy, jako jsou Má dáti/Dal. Účetnictví upravuje zákon o účetnictví.

 

Povinnost vést účetnictví u firem a fyzických osob

Ze zákona mají povinnost vést účetnictví všechny právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku a OSVČ podnikatelé, jejichž obrat za předcházející rok přesáhne 25 milionů korun.

Fyzická osoba (podnikatel OSVČ) se stává účetní jednotkou od prvního dne účetního období, jež následuje po kalendářním roce, ve kterém se stal účetní jednotkou. Účetnictví musí vést nejméně po dobu 5 let.

Podnikatelé musí vést účetnictví také v případě, že:

• jim povinnost vést účetnictví ukládá zvláštní právní předpis nebo provozují živnost průmyslovým způsobem;
• jsou společníky ve společnosti, kde nejméně jeden ze společníků vede účetnictví,
• výše jejich příjmů nebo výdajů dosáhla (přesáhla) za dvě po sobě jdoucí účetní období částku 120 milionů korun (musí se zapsat do obchodního rejstříku);
• se rozhodnou ho vést dobrovolně, i když nesplňují výše uvedené podmínky.

Tip! Využijte tipy pro daňovou optimalizaci v roce 2022

Účetnictví versus daňová evidence

Základním rozdílem je již zmíněná jednoduchost ve vedení daňové evidence oproti účetnictví. Pokud tedy máte možnost jít snadnější cestou, doporučujeme tak učinit.

Daňová evidence – příjmy a výdaje

Daňovou evidenci vedeme pro zjištění výše základu daně z příjmů. Mezi příjmy se počítají peníze v hotovosti (v pokladně) či na bankovním účtu. Výdaje zahrnují veškeré úbytky peněžních prostředků, a to hotovostní i bezhotovostní. V obou případech je rozhodující datum zaplacení. Rozdíl mezi všemi zdanitelnými příjmy a odčitatelnými výdaji je základ daně.

Účetnictví – výnosy a náklady

V případě účetnictví se základ daně bere jako výsledek hospodaření (tj. rozdíl mezi výnosy a náklady) s přihlédnutím na odpočitatelné a připočitatelné položky, které určuje zákon o daních z příjmů. Výnosy se rozumí výkony vyjádřené v korunách, do nákladů se počítá výkonová spotřeba, nákup služeb nebo práce zaměstnanců. U výnosů a nákladů není rozhodující okamžik zaplacení, ale termín provedení výkonu či doba vynaložení nákladů.

Paušální výdaje nebo paušální daň?

Aby nebylo podnikání tak snadné, pletou se nám sem i další pojmy – paušální výdaje a paušální daň. Nekteří podnikatelé se mohou rozhodnout, že si nepovedou účetnictví ani daňovou evidenci, ale dají přednost paušálním výdajům. Výdaje tak uplatňují procentem z příjmů, který se nazývá „paušál“. Evidujete pouze přijaté faktury a jednou ročně podáte daňové přiznání a přehledy na pojišťovny. Výše tohoto paušálu se odvíjí podle oboru podnikání:

• 80 % z řemeslných příjmů a z příjmů z podnikání v zemědělství;
• 60 % z volných, vázaných a koncesovaných živností;
• 40 % z příjmů z jiného podnikání nebo samostatné výdělečné činnosti;
• 30 % z příjmů z pronájmu neprovozovaného podnikatelem.