Zásada opatrnosti je jedním ze základních principů účetnictví, který vyžaduje, aby účetní jednotky braly v úvahu všechny známé skutečnosti a rizika, která mohou ovlivnit jejich výsledky a finanční stabilitu. V praxi se tato zásada promítá do tvorby rezerv.
Obsah:
Jak na tvorbu rezerv?
Rezervy jsou částky, které si firma odloží na pokrytí budoucích ztrát nebo výdajů, které jsou v daném okamžiku nejisté, ať už do své výše nebo doby vzniku. Tyto rezervy jsou vytvářeny v souladu se zásadou opatrnosti, aby se firma ochránila před nepředvídatelnými finančními událostmi, které by mohly negativně ovlivnit její finanční stabilitu.
Tvorba rezerv se řídí zákonem o účetnictví a doplňujícími předpisy. Účetní jednotka musí zdůvodnit a doložit, na základě čeho rezervu tvoří a v jaké výši. Rozpouštění rezervy probíhá v momentě, kdy se očekávaná ztráta nebo náklad stane skutečností, nebo když se riziko, na které byla rezerva tvořena, vytratí.
Rezervy se obvykle vytvářejí zaúčtováním odpovídající částky z výsledku hospodaření před zdaněním. Tento proces může být také předmětem externího auditu, aby se zajistilo, že rezervy jsou vytvářeny správně a v souladu s platnými účetními a právními předpisy.
Vymezení rezerv
Rezervy jsou v rozvaze účetní jednotky cizí zdroj krytí, tedy cizí kapitál nebo pasivum. Tvoří se ke krytí budoucích rizik a ztrát a někdy mohou představovat budoucí dluh podniku. Jsou to tedy náklady, které se pravděpodobně v budoucnu vyskytnou, ale jejich přesná výše a datum splatnosti nejsou v současnosti známy.
Tvorba a rozpouštění rezerv se řídí zákonem o účetnictví a vyhláškou o účetnictví. Mezi základní zásady patří:
- Rezervy se tvoří pouze na očekávané výdaje;
- Výše rezervy musí k rozvahovému dni představovat nejlepší možný odhad skutečných nákladů;
- Rezervy nesmí být použity k úpravám hodnoty aktiv;
- Rezervy podléhají dokladové inventuře.
Účtování o rezervách
Rezervy se účtují a rozpouštějí v souladu s českými účetními předpisy a vnitropodnikovou směrnicí. Zahrnují opravné položky a jsou součástí procesu, kdy se aktiva a zisky nenadhodnocují a dluhy a ztráty nepodhodnocují. Tvorba rezervy se účetně zachytí na vrub výsledkového účtu nákladů a ve prospěch účtu příslušné rezervy. Rozpouštění rezervy se zaúčtuje opačným účetním zápisem.
Daňové aspekty
Rezervy mohou mít daňové aspekty z hlediska daně z příjmů fyzických a právnických osob. Jejich vymezení, oceňování, účtování a vyhodnocení dopadu na základ daně z příjmů jsou základními oblastmi operací s rezervami. Náklady na tvorbu rezerv jsou daňově uznatelné, pokud splňují podmínky stanovené zákonem o daních z příjmů. Naopak rozpouštění rezerv je daňově neúčinné.
Rezervy se obvykle vytvářejí zaúčtováním odpovídající částky z výsledku hospodaření před zdaněním.
Typy rezerv
- Rezervy na očekávané ztráty: Tvoří se na základě očekávaných ztrát z probíhajících obchodů, soudních sporů, znehodnocení majetku atd.
- Rezervy na opravy a údržbu: Slouží k pokrytí budoucích nákladů na opravy a údržbu majetku.
- Rezervy na daně z příjmů: Umožňují zachytit očekávané daňové závazky.
- Ostatní rezervy: Mohou se tvořit na specifické účely.
Rezervy hrají v účetnictví důležitou roli, protože:
- Zajišťují věrnější obraz o finanční pozici účetní jednotky.
- Zabraňují nadhodnocování aktiv a zisků.
- Pomáhají s plánováním a řízením cash flow.
- Slouží jako nástroj pro krytí budoucích rizik a ztrát.
Účtování rezerv
Tvorba rezervy se účtuje na stranu MD účtu nákladů. Rozpouštění (zrušení) rezervy se zaúčtuje opačným účetním zápisem. V praxi se často používají účty 552 –tvorba a zúčtování zákonných rezerv a 554 – tvorba a zúčtování ostatních rezerv. Dále pak účty 451 – zákonné rezervy a 459 – ostatní rezervy.
Tvorba rezerv v souladu se zásadou opatrnosti je důležitým aspektem účetnictví, který umožňuje účetním jednotkám vykázat spolehlivé a relevantní informace o svém hospodaření.