Jak řešit nemoc z povolání?

Zdravotní potíže, které způsobil výkon povolání či pracovní prostředí se nevyplácí podceňovat. V případě, že trpíte nemocí z povolání, je důležité tuto situaci začít řešit. Definici nemoci z povolání lze najít v § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. V následujících řádcích vám představíme, jak v takové situaci postupovat a jaká jsou vaše práva. 

Nemoc z povolání může mít trvalý nebo dočasný charakter. V případě, že zaměstnanec trpí nemocí, která lze léčit, případně její příznaky zmizí po opuštění činnosti, jedná se o dočasnou nemoc z povolání. V případě, že se jedná o trvalou chorobu, musí nemocný zaměstnanec ukončit pracovní činnost, která onemocnění způsobila.

Jak poznat nemoc z povolání?

Nemoc z povolání vzniká za nepříznivých vlivů, které na vás v zaměstnání číhají. Jedná se o změny na zdraví, které souvisí s výkonem povolání a jsou jednoznačnou příčinou nemoci. Nejčastěji se jedná o dlouhodobé působení chemických, fyzikálních nebo biologických vlivů. Aby byla uznaná nemoc z povolání a měli jste nárok na odškodnění ze strany zaměstnavatele, musí být vaše diagnóza uvedena v seznamu nemocí z povolání, který schvaluje vláda. V nařízení vlády se nachází 86 nemocí z povolání, které jsou rozdělené do 6 kategorií:

• nemoci z povolání způsobené chemickými látkami,

• nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory,

• nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, pohrudnice a pobřišnice,

• nemoci z povolání kožní,

• nemoci z povolání přenosné a parazitární,

• nemoci z povolání způsobené jinými faktory, které jsou uvedené v seznamu nemocí z povolání.

Návštěva lékaře

Prvním krokem je návštěva lékaře. Podmínkou je však návštěva lékaře, který má povolení uznávat nemoci z povolání. Povolení získá lékař od Ministerstva zdravotnictví. Na stránkách Ministerstva lze najít právě lékaře s daným povolením. V případě, že lékař potvrdí nemoc z povolání, předá informaci Krajské hygienické stanici. Na základě inspekce od hygienické stanice se vyhodnotí, zda je podezření od lékaře na místě či nikoliv. Pokud stanoví Krajská hygienická stanice, že je nemoc z povolání přípustná, dojde jejímu uznání.

Podívejte se na rekvalifikační kurzy

Povinnost zaměstnavatele

Povinností každého zaměstnavatele je mít všechny své zaměstnance pojištěné pro případ nemoci z povolání u pojišťovny. Tuto povinnost nařizuje vyhláška č. 125/1993 Sb. Zaměstnavatel má naopak právo, aby za něho příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci z důvodu nemoci z povolání. Odškodňování nemocí z povolání upravují § 269-271 zákona č. 262/2006 Sb.

Uznaná nemoc z povolání

Uznání nemoci z povolání předchází splnění následujících podmínek:

1. Onemocnění musí být v seznamu nemocí z volání
2. zdravotní stav zaměstnance musí odpovídat příslušnému onemocnění
3. musí dojít k ověření, zda zaměstnanec pracoval za podmínek, za kterých nemoc vznikla.

Jaká máte práva v případě, že trpíte nemocí z povolání?

• V první řadě máte právo na okamžité převedení na jinou práci. Pokud lékařský posudek určí, že nemůžete pro nemoc z povolání dále vykonávat dosavadní činnost, zaměstnavatel má povinnost vás převést na jinou práci;

• máte nárok i na výplatu ztráty výdělku po dobu pracovní neschopnosti, která byla způsobena nemocí z povolání;

• v případě, že byla vlivem nemoci z povolání uznaná invalidita, máte nárok na výplatu ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu;

• zaměstnavatel je dále povinen uhradit náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění;

• dále hradí vynaložené náklady na léčení – doplatky za léky, které souvisí s nemocí z povolání,

• v případě, že zaměstnanec podle lékařského posudku nemůže nadále vykonávat práci, která mu způsobila nemoc z povolání, má právo na odstupné, jehož výše je minimálně dvanáctinásobek průměrného výdělku.

Úmrtí z důvodu nemoci z povolání

V případě, že zaměstnanec zemře z důvodů, které způsobila nemoc z povolání, mají pozůstalí nárok na:

• platbu za léčebné výdaje a náklady spojené s pohřbem,

• platbu za náklady na výživu pozůstalých,

• odškodné za nemajetkovou újmu pozůstalým,

• náhradu věcné škody dědicům.